Dronový průmysl na rozcestí

Sestavili jsme pro vás článek na základě 3 hodinového videa na téma The Truth About U.S. Drones: A Full Industry Breakdown, které vyšlo před 3 dny od amerického YouTubera Dylana Gormana. Zabývá se americkými alternativami výroby dronů. Dylan 2 měsíce cestoval po US společnostech, vyrábějících drony a přinesl nejnovější data a informace o výhodách a nevýhodách menších společností a o problémech při zakládání továren na výrobu.

Jak americké firmy hledají cestu k nezávislosti a proč na tom záleží i v Evropě Drony dnes patří mezi technologie, které výrazně spoluutvářejí podobu moderní infrastruktury. Pouze málokteré odvětví udělalo za poslední dekádu tak rychlý skok. Z hobby nástroje se stal systém schopný monitorovat energetiku, digitalizovat města, inspektovat kilometry přenosových vedení nebo vytvářet milimetrově přesné 3D modely terénu. A právě v okamžiku, kdy se bezpilotní systémy stávají kritickým prvkem našeho digitálního světa, začaly Spojené státy klást otázku, která ještě před pár lety působila zbytečně dramaticky: Je pro národní a technologickou bezpečnost v pořádku, že drtivou většinu světového trhu ovládá jediný výrobce – a navíc výrobce z Číny? Tento tlak vytvořil ve Spojených státech unikátní situaci. Do popředí se dostávají domácí firmy, které se snaží nabídnout alternativu. Zároveň se však ukazuje, jak mimořádně složité je nahradit někoho, kdo měl na vývoj ekosystému dronů více než deset let, obrovský výrobní řetězec a celosvětovou uživatelskou základnu. Výsledkem je trh plný ambicí, prototypů, působivých prezentací — ale také slepých uliček, nedokončených projektů a bolestivých rozdílů mezi vizí a realitou.

🇺🇸 Americké firmy mezi inovací a nedostatky Když se mluví o amerických dronech, často se zmiňuje Skydio — možná nejznámější pokus o vytvoření "americké alternativy". Skydio skutečně předvedl, jak daleko může autonomní let posunout kombinace vizuální navigace, neuronových sítí a vlastního výpočetního čipu. V interiérech, v dynamických scénách nebo v úzkých uličkách tento malý dron předváděl věci, které byly pro běžné platformy nedosažitelné. Jenže když přišlo na profesionální sektor, začaly se objevovat limity. Kamera nedosahovala kvality potřebné pro technické snímkování, platforma nebyla koncipována pro otevřené payloady, a když došlo na integraci s profesionálními workflow, ukázalo se, jak obtížné je konkurovat široké softwarové infrastruktuře DJI. Nakonec Skydio projekt komerčních dronů opustil a soustředil se na obranné zakázky, kde autonomie představuje obrovskou výhodu, a kvalita obrazu není primárním kritériem. Jiným směrem se vydala firma Inspired Flight. Jejich stroje působí robustně, technicky čistě a jsou navrženy jako modulární platformy, na které je možné upevnit různé senzory a průmyslové vybavení. Na papíře jde o velmi solidní koncept. V praxi se však vyjevuje několik problémů: cena je výrazně vyšší než u DJI Matrice, dostupnost je omezená a výrobní kapacita nedovoluje rychlé dodávky v situacích, kdy firmy potřebují řešit projekty doslova "od příštího týdne". Dalším hráčem je Teal Drones, projekt podporovaný americkým ministerstvem obrany. Teal vyrábí malé taktické drony určené pro armádní jednotky nebo složky typu SWAT. Přestože jde o výborné stroje pro průzkum, jejich reálné využití v komerční sféře je minimální — kamera i baterie jsou optimalizované pro rychlé nasazení, nikoli pro fotogrammetrii či technické snímkování. Zcela specifický přístup má společnost Brinc, která vyvíjí drony určené k průzkumu budov, zásahům v nebezpečných prostorech a komunikaci se zadrženými osobami. Tyto stroje jsou extrémně odolné, mohou létat v temných místnostech, přenášet zvuk a pracovat v místech, kde by jiný dron selhal. Jsou však určeny pro velmi úzký scénář — a profesionální trh by potřeboval opak: širokou univerzální platformu. A pak jsou zde firmy jako Freefly, které vycházejí z filmového průmyslu a dokáží nabídnout nekompromisní řešení pro kamery RED nebo ARRi. Kdo ale někdy držel v ruce Freefly Alta, dobře ví, že jde o technologii mimo finanční možnosti 95 % komerčních uživatelů. Filmaři mají jiné priority než energetici nebo geodeti — a cenové rozdíly tomu odpovídají.

🌐 Čím dál více se ukazuje: dron není produkt, ale ekosystém Každá seriózní americká firma z posledních let dokázala vyvinout dron, který umí létat. Některé dokázaly vyvinout skvělý dron. Ale nikdo jiný nedokázal vyvinout kompletní ekosystém, jaký má DJI. A to je hlavní bod, který se ve videu odráží prakticky v každé návštěvě a rozhovoru: • Drony DJI nejsou výjimečné proto, že "umí létat". • Jsou výjimečné proto, že mají vlastní senzory, vlastní gimbaly, vlastní baterie, vlastní planovací software, vlastní cloud, vlastní servisní síť, vlastní nabíjecí systémy, vlastní API… • A že všechny tyto prvky spolu fungují bez tření. Americké firmy většinou nabízejí část řešení. Nikdy ne celý řetězec. A právě to vysvětluje, proč je v současnosti téměř nemožné jednoduše "nahradit Mavic 3E" nebo "získat alternativu k Matrice 350" — bez ohledu na to, kolik peněz a inovací do projektu stát vloží.

🔧 Americké firmy ale mají jeden obrovský trumf: autonomie a bezpečnost Zatímco DJI je nepřekonatelné v průmyslové efektivitě a ekosystému, americké firmy vykazují obrovský potenciál tam, kde Čína tolik neinvestovala: v autonomii a kybernetické bezpečnosti. Pro americkou armádu a státní složky je klíčové, aby drony: • nebyly závislé na GPS, • dokázaly létat v interiérech, • byly schopné pracovat bez přístupu do internetu, • umožňovaly audit dat a plnou kontrolu nad telemetrií, • nabízely otevřený software a integraci do amerických sítí. V tom jsou Spojené státy technickým lídrem. Jenže je zde háček: komerční trh potřebuje přesný opak. Ten potřebuje: • perfektní kameru, • perfektní stabilizaci, • perfektní workflow, • nízkou cenu, • dostupný servis, • a hlavně spolehlivost při každé misi. A to je přesně místo, kde zatím vede DJI.

🇪🇺 Co z toho plyne pro Evropu a Českou republiku? Evropa je v jiném postavení než USA. Neřeší geopolitickou roli Číny tak intenzivně, ale stále více se zabývá bezpečností dat, budováním jednotného digitálního prostoru a integrací dronů do řízení letového provozu. V praxi to znamená: Pro komerční sektor DJI zůstane klíčovou technologií, protože nabízí nejlepší poměr cena/výkon. Pro geodetické a inspekční mise — RTK, LiDAR, multispektrál — je zatím nedostižné. Pro evropské státy Poroste tlak na to, aby data infrastruktury byla chráněná. To může zvýhodnit evropské výrobce, zejména v určitých odvětvích. Pro firmy jako AEROSCAN Je dobré používat technologicky nejvyspělejší řešení (DJI), ale zároveň průběžně sledovat vývoj v USA — ne jako přímou náhradu, ale jako zdroj inovací, které mohou časem změnit trh. Americké firmy umí něco, co zatím neumí DJI: dokonalou autonomii ve složitých prostorech. Evropský profesionální trh může být jednou z prvních oblastí, kde se tyto technologie spojí: čínský ekosystém + západní autonomie = ideální budoucí platforma.

🔚 Závěrečné shrnutí Dronový svět se mění. A mění se rychle. Zatímco Čína vybudovala ucelený technologický ekosystém, Spojené státy hledají způsob, jak postavit nezávislý průmysl na zelené louce — často s inspirativními nápady, ale zároveň s limity, na které narazí každý, kdo chce nahradit něco, co se vyvíjelo deset let bez přestávky. V dalších pěti letech bude největší rozdíl mezi DJI a ostatními výrobci pravděpodobně stále růst. V dalších deseti letech se ale může stát, že z dnešních prototypů vyrostou technologie, které změní svět. Drony už nejsou jen nástrojem. Staly se součástí infrastruktury. A tam, kde vzniká infrastruktura, vzniká i geopolitika, konkurence a obrovský technologický tlak.
AEROSCAN bude tento vývoj nadále sledovat a přinášet svým zákazníkům to nejefektivnější a nejspolehlivější řešení — ať už bude budoucnost patřit komerčním gigantům, nebo nové generaci autonomních systémů.