Co obnáší práce pilota dronů

Moje kancelář má oblohu místo stropu

Někdo pracuje mezi čtyřmi zdmi, obklopen monitorem, stolem a umělým světlem.
Já mám nad hlavou nebe.
Můj pracovní prostor je horizont – ten tichý pás mezi větvemi stromů a střechami domů, kde se začíná psát jiný pohled na svět.

Jsem pilot dronu.
Ten, kdo drží v rukou ovladač, ale ovládá víc než jen stroj – zachycuji perspektivu, kterou běžné oko nemá šanci vidět.
Z výšky se mění všechno: svět dostává nový řád, příběhy nové úhly a detaily nový význam.

Let není jen práce. Je to únik, je to objev

Každý vzlet je pro mě malý útěk od všednosti.
Jakmile se dron odlepí od země, svět se utiší. Přestane existovat hluk, shon, kalendář i čas.
Je jen pohyb ve vzduchu a obraz, který postupně skládám – někdy plánovaně, jindy úplně intuitivně.
A právě v těch nečekaných momentech vznikají záběry, které si lidé pamatují. Protože jim ukazují svět jinak. Možná krásněji, možná opravdověji – ale rozhodně neotřele.

Nevytvářím jen záběry. Vyprávím příběhy

Lidé si často myslí, že dron je jen hračka s kamerou.
Ale pro mě je to pero, kterým píšu do vzduchu. Každý záběr je věta. Každý let kapitola.
A výsledek? Ten má sílu vyvolat emoci, přitáhnout pozornost, nebo vyprávět to, co slova říct nedokážou.

Ať už točím svatbu, dokument, architekturu nebo krátký film – vždycky hledám způsob, jak z toho udělat víc než jen technicky čistý záběr.
Chci, aby divák cítil, že se na chvíli vznáší se mnou. A když mi pak někdo řekne: "Takhle bych to nikdy neviděl…" – vím, že moje práce dává smysl.

Jsem pilot. Ale i pozorovatel, vypravěč a tvůrce

Nejsem jen člověk s ovladačem v ruce.
Jsem někdo, kdo se dívá jinak – shora, z dálky, ale přesto s detailem.
Můj podpis není vidět na obrazovce. Ale poznáš ho podle atmosféry, která zůstane.
Je to ta jemná stopa, kterou dron zanechá mezi oblaky – a která nezmizí hned, jak záběr skončí.